STRACH, seznamte se, prosím

Strach se umí rychle rozrůstat a celé nás pohltit. Strach nám bere příležitosti, úspěchy, partnery, sebevědomí. Strach nám bere i možnosti změn.

„Přiznejte si svůj strach a postavte se mu čelem.“

Pokud patříte k těm, kterým strach ničí život je na čase si to přiznat. Pak se můžete svému strachu postavit čelem a brát ho jako výzvu. Začněte hezky krůček po krůčku, poznávejte a pouštějte se do situací, kterých se obáváte.

Posilujte svou sebedůvěru a své odhodlání. Mějte ze sebe radost, když překonáte kousek svého strachu. Mějte na paměti, že to čemu věnujeme svou energii, to sílí.

1) Strach je „jen“ emoce

Strach je obraz, který vám nabízí vaše emoční myšlení. Strach je emoce, která vzniká jako reakce na hrozící nebezpečí.

U pralidí byl strach varující emoce. Náš mozek v tomto ohledu funguje stejně jako u pralidí – emoční myšlení se spouští pokud máme strach.

Jako lidé máme myšlení logické a emoční. Emoční myšlení je vývojově starší a souvisí s našimi city. Emoční myšlení se vytvořilo z toho, co se nám jako lidem nejlépe osvědčilo v posledních 5000 lidských generací.

2) Strach je velmi snadno přenosný

V dobách, kdy jsme byli pralidmi, měl přenos emocí úlohu poplachu. Šlo o to, soustředit pozornost kmene na nebezpečí. Nebezpečí tehdy číhalo všude. Poplach tenkrát hlásil „POZOR DIVOKÁ ŠELMA“ nebo „POZOR NEPŘÁTELSKÝ KMEN“. Každý jedinec předával poplašné pocity dál, a tak se poplach šířil.

Dnes to funguje úplně stejně. Představte si např. požár v nějakém prostoru, kde je hodně lidí. Strach se šíří stejně jako požár, přeskakuje s člověka na člověka, až vypukne panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli před čím.

3) Strach má velké oči

Friedrich Nietzsche řekl: „Strach lže a ty mu věříš.“

Vlastní smysly nás také někdy klamou. Podsouvají nám, našeptávají, kouzlí nám před očima věci, které v nás probouzejí strach. Věříme, že vidíme nebo slyšíme něco hrůzného.

Určitě si vzpomenete na představu temných strašidel pod postelí nebo ve skříni. Na večerní zvuky nesoucí se domem. Na strach, který jsme cítili pod vlivem klamání vlastní hlavy.

4) Strach jako fobie

Někteří z nás trpí strachem z určitých živočichů např. pavouků (arachnofobie). Nebo strachem z konkrétních předmětů např. knoflíky (koumpounofobie) či situací např. uzavřené prostory (klaustrofobie). Fobií je opravdu mnoho.

5) Strach nás umí paralyzovat i motivovat

Vraťme se k našemu pračlověkovi. Pokud se v houštinách něco „šustlo“ muselo jeho emoční myšlení zareagovat velice rychle. Možnosti byli a jsou 3 – Ztuhnout, utéct nebo bojovat. Tyto možnosti jsou historicky osvědčené už od dob, kdy bylo všude kolem nás nebezpečí.

6) Strach v akci

Jdete. Jdete nočním parkem…. a najednou ztuhnete.

Váš mozek zapracoval – přesněji zapracovala amygdala. Spouští se rychlá stresová reakce. Do těla proudí a vyplavují se stresové hormony. Uvnitř bliká kontrolka o 3 možnostech.

Až později přichází logika, která vám řekne: „Vždyť to je jenom stín větve a vítr. To není ohrožení.“

7) Strach jako zabiják

Strach se projevuje různě. Člověk může zblednout, zrychleně dýchá, chvěje se, buší mu srdce, má pocit závratě, potí se.

Pokud prožíváme „menší strachy – stres“ v situacích, které neohrožují náš život opakovaně (např. v práci) pak se můžeme dočkat ztuhnutých svalů, vysokého tlaku, infarktu myokardu nebo žaludečních vředů.

8) Strach vrozený

Všichni máme určitý vrozený strach. Tento strach si každý neseme ve svém DNA. Je v nás zakódován od dob našich prapředků, protože jak už bylo řečeno, byl naprosto nezbytným pro naše přežití.

Mezi tyto strach může patřit strach z bouřky, strach ze tmy, z nebezpečných zvířat nebo strach z výšek.