Už jen pár dní zbývá a je tu první září. Moudré články budou mluvit o tom, jak na tuto událost co nejlépe připravit své děti.
Co ale může udělat rodič pro sebe, aby vše přijmul a mohl dát dítěti sílu a oporu, kterou při vstupu do školních zařízení potřebuje? Jak se jako rodič připravit.
Z vlastní zkušenosti vím, že většina rodičů má z nástupu svého dítěte do školy nebo školky obavy. Já měla tyto obavy také.
Moudré knihy radí: „Pokud máte obavu, tak to nikdy nedávejte před svým dítětem najevo. Můžete pak přenést tento nežádoucí pocit na své dítě.“
Já radím, než svou obavu zakrývat je lepší ji řádně prozkoumat. Děti totiž nejsou hlupáci, a i když se snažíte věci zakrývat, stejně to z vás vycítí. Budou pak jen zmatené co se s vámi děje a zda ony nejsou příčinou toho, co ukrýváte uvnitř.
Podívejte se do svého nitra, možná tam najdete tyto obavy.
Budu se muset dělit o své dítě s někým cizím. Můj den bude bez mého dítěte prázdný. Učitelka nebude mému dítěti rozumět jako já. Budou mu tam ubližovat. Bude mít učitelku radši než mne. Mé dítě to beze mne nezvládne. Je tak malý(á) potřebuje mne.
Zanořte se do svých vzpomínek.
Děti mi ubližovaly. Učitelka na mne byla zlá. Nelíbilo se mi tam.
Pokud si rodič vědomě nezdůvodní, čeho se obává a výše uvedené strachy nechá skryté a vytěsněné ve svém nevědomí, nepřinese to nikomu nic dobrého.
V případě nástupu do školky to mnohdy vede k sérii odkládaných nástupů. Každý pokus o nový nástup do školky stresuje rodiče i dítě. Nakonec bude stejně zcela nevyhnutelné připravit dítě na nástup do školy a bude nutné se s ještě větší úzkostí s touto nutností vyrovnat.
Když víte, čeho se bojíte, máte velkou šanci s tím něco dělat.
Pokud si nebudete jistí tím, co děláte, přijdou nemoci. Nemoci, vám i dítěti poskytnou dostatečný prostor na to být spolu a neodlučovat se. Nemoc dítěte vám poskytne více času pro hledání jistoty.
Je to stejné jako v letadle. Pokud se letadlo řítí k zemi, tak nejdříve musíte nasadit dýchací přístroj sobě a pak teprve svému dítěti. Nejdříve musí přežít rodič, aby mohl zachránit své dítě.
Změňte svůj úhel pohledu na celou věc.
Berte tuto část života jako něco významného a úcty hodného. Je to rituál odpoutávání se.
Vaše dítě činí obrovský krok ke své samostatnosti. Pociťujte velkou hrdost a důvěru ke svým potomkům, že to zvládnou a mají na to. Pociťujte velkou hrdost sami k sobě, protože máte sílu vypustit své dítě do velkého světa. Buďte na sebe hodní a pochvalte se za to. Tímto krokem vstupujete do dalšího stupně rodičovství do další epochy na vaší cestě rodiče.
Vzpomeňte si na to, co se vám ve škole či školce líbilo. Co hezkého jste tam zažili. Co jste se tam naučili. Zaměřte se na to, na co rádi vzpomínáte. Na kamarády, které jste si tam našli a na to co jste společně prožili.
Vizualizujte si učitelky, které s láskou vašim dětem pomáhají. Prožívejte příjemné pocity, které přijdou. Vizualizujte si schopnosti a dovednosti, které váš potomek v sobě objeví nebo prohloubí. Představujte si výrobky, které vám dítě ze školky přinese, a vy se jimi budete doma kochat.
Uvědomujte si jaké to je být zase bez svého potomka a najděte si na tom svůj přínos.
A konečně – ať již váš potomek bude ve školce plakat nebo bude pro něj vstup do školy náročný – mějte jej rádi bez podmínek. Mějte jej rádi přesně takového jaký je a neporovnávejte ho.
Neporovnávejte ani sebe např. s jinými rodiči nebo s vlastními rodiči a tím jak to dělali oni. Mějte se rádi za to, jak to zvládáte.
Vy i vaše dítě jste neopakovatelný, jedinečný a originální tvor. Tak na to myslete.
Komentáře