Co můžete získat vztahem s ženatým popř. zadaným mužem? A proč je lepší si na ženáče dávat pozor. Být či nebýt milenkou, právě o tom je můj dnešní článek.
„Mám vztah s ženatým mužem, dokážete mne pochopit jaké to je? Užívám si to a zároveň se bojím. Potřebuji se rozhodnout co dál.„
Svou klientku jsem chápala víc, než si dokázala představit. Sama jsem si tím před lety prošla.
Měla jsem za sebou rozchod po téměř 10letém vztahu. Chtěla jsem mít někoho blízkého, ale nechtěla jsem se vázat a už vůbec ne plánovat společnou budoucnost. Říkala jsem si, že být milenkou musí být hrozně fajn. Upřímně musím přiznat, že to také nějakou chvilku bylo hrozně moc fajn. Píšu nějakou chvilku – do doby než jsem chtěla víc. Pak jsem se musela rozhodnout co dál.
„Milenecký vztah (tak jako každý jiný) začíná okouzlením a láskou.“
Každý vztah většinou začíná okouzlením. Všechno je jenom krásné. Máme nekonečně mnoho energie, upínáme se k další schůzce s objektem našeho zájmu, nemůžeme se dočkat, až ho budeme držet v náručí a mít v posteli. Naše smysly jsou inspirované a nabuzené, dnem i nocí myslíme na toho druhého. Usmíváme se už při pouhém pomyšlení na toho druhého. Těšíme se na každou sms a každý byť i letmý kontakt s tím druhým.
Počáteční fáze lásky a zamilovanosti trvá zhruba tři až osmnáct měsíců. Po této době přichází „probuzení do reality“ a mnozí lidé svůj vztah ukončují.
Můj kamarád k tomuto hrozně rád dodává: „Průměrná životnost milenky je tak rok a půl. Pak už to není ono nebo se to podělá.“
„Čistě mezi námi ženami, chtěla byste, aby to dělal někdo vám?“
Být milenkou byl pro mne rok a čtvrt plný vášně, dobrodružství, nespoutanosti a bláznivin. Bylo to ale také období čekání, nenaplněných očekávání a potlačení vlastní touhy.
Pokud by se mne někdo zeptal, zda to stálo za to. Odpověděla bych, že rozhodně ano.
A pokud by se mne někdo zeptal, zda bych do toho šla i dnes. Odpověděla bych, že ne.
Určitě si také přečtěte: O touze po spojení se se svou druhou půlkou
Komentáře